Historie v kostce

Příchod lidí (3000-2500 b.w.)
Ačkoliv ostatní rasy jsou pravděpodobně starší a lidé žili na zemi i dříve tak nejstarší dochované zápisky lidské rasy jsou z hlediska zkoumání dávné historie zcela nepostradatelné. Ve velké válce totiž došlo k prakticky úplnému zničení historických dokumentů elfů, jejichž dávné kulturní dědictví je tak pravděpodobně na vždy zapomenuto. První lidské dokumenty z období 3000-2500 b.w. jsou paradoxně psány právě v elfích runách, protože lidské písmo vzniklo až později.

Příchod magie (503 b.w.)
Dlouhá milénia dominovala zemi pouze přírodní a božská magie. Hvozdy byly plné druidů a kleriků přírodních bohů. Používání jiného druhu magie bylo v té době dokonce nepřípustné. Existovali sice jedinci či drobné skupinky pohybující se mimo zákon a zahrávající si s magií arkánovou a dokonce zástupci některých ras dědili vrozený talent pro magii která se lišila od té přírodní. Jednalo se však o okrajovou záležitost, která nebyla všeobecně přijímána a jedinci usvědčení z čarodějnictví často končili na hranici.
K velké změně došlo okolo roku 503 b.w., kdy čerstvě korunovaný král „Jindřich“ země Firyarnor vydal dekret zakazující na území své země potírání jakéhokoli druhu magie či vyznání. Tento dekret, znám jako „dekret svobodného vyznání“, znamenal mimo jiné oddělení církevní a světské moci a dal do pohybu velké historické události. Pravděpodobně se také podílel na Jindřichově předčasném skonu roku 492 b.w., kdy byl navzdory bezvadnému zdraví nalezen mrtev ve svých komnatách. O způsobu smrti a případném vrahovi se dodnes vedou dohady.
Nicméně za krátkou dobu kdy vedl Firyarnor došlo k obrovským změnám které již nešlo vzít zpět a arkánová magie se velice rychle stala běžnou součástí života lidí a později i ostatních ras.

Arcimágové (490 b.w.)
Firyarnor se zmítal v chaosu po smrti krále Jindřicha. Církve zcela výjimečně stáli při sobě a požadovali okamžité zrušení dekretu svobodného vyznání. Králův syn „Jan“ byl mladý a nezkušený a jeho rádcové dávali protichůdná doporučení. Slabinu lidské říše si samozřejmě uvědomili nepřátelé a pomocí nátlaku a hrozeb vojenskou intervencí tlačili Jana do ještě bezvýchodnější situace. Jan byl nakonec, pod nátlakem zevnitř i zvenčí během sněmu, jehož se účastnili zástupci církví a ostatních království, ochoten zrušit dekret svého otce. Den před připravovanou změnou dorazila nečekaná návštěva tří vyslanců, jenž se představili jako zástupci arcimágů z Erumu.
Král neohlášenou návštěvu nakonec v soukromí přijal. Druhý den královský mluvčí pronesl tuto řeč.
„Jan III, král Firyarnoru
Vysoce urození, vznešení šlechtici, milí a věrní, lidé Firyarnoru,
ve snaze o udržení co nejlepší jednotnosti a mírového stavu země naší jakož i zemí sousedních došlo v posledních dnech a měsících k mnoha ústupkům. Hledím s těžkým srdcem na ztráty svobod vyznání, která byla tak těžce vydobyta a zaplacena nejen životem našeho krále a mého drahého otce Jindřicha. Vězte, že toto rozhodnutí nevydávám s lehkým srdcem.
Tímto s okamžitou platností ruším pozvání pro ambasadory Elfího císaře, ambasadory Khayad-Ankoru a také vyslance jednotlivých církví z královského paláce. Naši hosté budou doprovozeni až na hranice svých říší a do svých domovských katedrál.
Tak zní rozhodnutí
Král Firyanoru, Jan III“

(Platnost dekretu byla definitivně potvrzena)

Městský stát „Erum“ (173 b.w)-
Jméno pochází z elfštiny kde „erumë“ znamená poušť. Šlo o původně hanlivé označení první lidské osady, která zde vznikla. Osadníci pustošili okolní lesy pro dřevo, které využívali pro stavbu lodí a rozšiřování osady. Historie Erumu sahá do dávné minulosti a příchodu prvních lidí. Na místě kde dnes stojí Erum se kdysi zřejmě rozkládala malá rybářská osada. Během staletí se však postupně měnil význam zdejšího místa a dnes zde stojí největší známé město světa.
Erum usiloval již dlouho o osamostatnění od království Firyanor. Roku 173 b.w. Erum na vzdor odmítl zaplatit daň do královské poklady. Toho roku daně z celého království téměř nedosahovali vyměřené dani pro Erum. Král Richard IV neotálel a na hozenou rukavici odpověděl okamžitým svoláním armády a obléháním města. Erum byl na tuto alternativu velmi dobře připraven. Městská garda se samozřejmě co do počtu a kvality nedokázala ani vzdáleně vyrovnat královské armádě. Erum však disponoval nepředstavitelným bohatstvím, obchodními styky, technologických pokrokem a v neposlední řadě zde měla sídlo Erumská akademie kouzel a aplikovaných věd. Obléhání trvalo jen několik dnů, když došlo k nečekanému protiútoku. Královské vojsko bylo popravdě překvapeno, když se otevřela městská brána a namísto očekávané bílé vlajky se ven hrnula městská garda v plné zbroji. Během rychlé bitvy, ve které městskou gardu z obou křídel bojiště podpořila armáda žoldáků a na královskou armádu se z čistého nebe snesla záplava výbušných projektilů, došlo k naprostému rozprášení královské armády.
Král Richard IV, který byl během nečekané bitvy zajat, již počítal s nejhorším. Ještě ten den večer byl však propuštěn a v doprovodu ozbrojenců dopraven až do velitelského stanu královské armády. Král Richard IV vydal ihned po návratu do královského města dekret, který uznal Erum jako samostatný nezávislý městský stát. Spekulace o tom co se dělo s králem v zajetí a zda je existence Erumu legitimní přetrvávají dodnes.

Příchod spáčů (97 b.w.)
První zprávy o spáčích jsou nejasné a nelze asi přesně zjistit kdy, kde a kdo byl prvně schopen vstoupit pomocí artefaktu do avatara. Nicméně první zdokumentovaný úspěšný veřejný pokus je právě z roku 97 b.w. Provedl jej neznámý alchymista se svým asistentem na půdě Erumské akademie kouzel a aplikovaných věd. Pokus byl úspěšný a ověřený pomocí dalších tří pokusů během následujících dnů. Poslední pokus byl však tragický pro oba zúčastněné. Od té doby se alchymistické a magické postupy celého procesu zdokonalili k nepoznání a dnešní spáči již nemusí riskovat při každém ponoření život (většinou).